BERU SI SVOU SÍLU ZPĚT

Tak nějak vypadá můj každodenní záměr, kdy ruším v sobě všechny negativní programy, které moje mysl napříč všemi časy a dimenzemi vytvořila. Mojí největší lekcí v tomto životě bylo skutečně uvěřit tomu, že ve své podstatě jsem nevinná. Velkou část mého života v minulosti na mě lidé vrhali své stíny a já věřila jejich projekcím. Uvěřila jsem tomu, že jsem vinná tím, že nesplňuji jejich očekávání. Uvěřila jsem tomu, že jsem pyšná, zlá, nemožná, nečistá, nehodna lásky, pozornosti, že jsem méněcenná a arogantní. Tak moc jsem věřila druhým lidem, že jsem poctivě třídila každou svoji myšlenku, abych nikomu neukřivdila, každý svůj soud a hodnocení jsem analyzovala a měnila tyto programy v lásku a přijetí. Nakonec jsem uviděla, že moje síla způsobuje to, že v přítomnosti některých lidí se chovám jako jejich zrcadlo, jako katalyzátor jejich nahromaděných emocí a frustrací a hraji pro ně role, které tito lidé v sobě sami nejsou schopní rozpoznat. Znáte to, když v přítomnosti negativních lidí začnete být nervózní a podráždění, a pak už si nejste jisti, jestli jsou to vaše emoce nebo emoce těch druhých? Proto jsem se postupem času musela rozhodnout, že si vezmu svoji sílu zpět a nenechám do sebe vstupovat parazitické energie, ani energetické háky jiných bytostí. Rozpustila jsem je ve světle a poslala požehnání jejich původcům, s jasným záměrem, že toto už nikdy nedovolím. To byla moje část karmické dohody, že jsem se nechala ovládat, manipulovat a přistoupila jsem na to, že jsem slabší, než ve skutečnosti jsem. Dlouho mě lidé ovládali pocity viny a já byla v roli oběti. Musela jsem si přiznat, že jsem také manipulovala. Tento rok však přináší velkou změnu. Kdo chce, může zažívat stav nevinnosti, pokud se rozhodne následovat tento záměr. A skutečně, je to rychlé a účinné, pokud člověk umí pracovat se svou myslí. Ne, že bych si nedovolila dělat chyby nebo být zranitelná. Jen jsem si dovolila pocítit, že vše je přesně tak, jak má být. Rozhodla jsem se pustit program, ten dlouhodobý a těžký inkviziční model, že jsem se dopustila hříchu a že nesu tíhu viny na svých bedrech. Je to skutečně úleva, to mi věřte. Mám dostatečně velké sebevědomí, proto jsem také byla často zkoušená, jestli ustojím nápor obviňování, pomluv a nařknutí z různých úmyslů. Naučila jsem se dívat na věci tak, že každý člověk reprezentuje a reflektuje pouze sám sebe. Vše, co člověk řekne o druhém člověku, říká pouze sám o sobě. V druhých lidech vidíme své stíny a také své silné stránky. Nic víc a nic méně. Dovolit si žít v nevinnosti je pro mě nová úroveň bytí, hodná prozkoumání. A že je v ní lehko! Vina je jen koncept, kdy se člověk ztotožňuje s emocemi nebo myšlenkami ze své minulosti. Je na čase pochopit, že ani mysl ani emoce ve skutečnosti nejsme my. Jsou to jen formy, které potkáváme napříč časem a dimenzemi. Nemusíme na sobě nechávat ulpívat tyto formy , nikdy jsme jimi nebyli, nejsme a nikdy nebudeme. Naše pravá podstata s nimi nemá nic společného. Je to jen iluze, hra mysli a záleží na nás, jestli se rozhodneme tuto iluzi podporovat, nebo jí prokoukneme a navrátíme se zpět k nevinnosti. Moc bych si přála, abychom mohli být všichni nevinní jako děti. Život by byl zábava a my bychom se tu potkávali, abychom se podporovali ve schopnosti tvořit v radosti a lásce. Věřím, že jednoho dne přijdou generace lidí, pro které tato realita už bude každodenním chlebem.