Poznání

Jakmile poznání dosáhne jistého stupně, nikdo a nic tě nemůže zachránit před pádem do prázdnoty - do sebe. Budeš se ze začátku cítit zcela osaměle, nebudeš mít žádnou motivaci, naději a směr, jak pokračovat dál. Doslova se ti zhroutí dosavadní svět i to, v co jsi bláznivě věřil. Vztahy s ostatními již nebudou takové, jako dříve. Najednou budeš chtít osekat vše, co není přirozené a autentické. Nestrpíš žádné nánosy umělého chování a přetvářek. Po jistý čas tě může navštívit sklíčenost z vlastní prázdnoty, a možná se pod jejím tlakem budeš snažit oživit svou známou identitu. Třeba přijde i snaha vrátit se k tomu známému obrazu, který jsi kdysi vnímal v zrcadle. Nebudeš moc pochopit, proč už tě nezajímá to, co tě vždy zajímalo, proč se bezhlavě nedokážeš zamilovat a trápit se tím, proč raději trávíš čas se sebou, než ve společnosti. Budeš se prázdnotě bránit a utíkat před ní k nějakému rozptýlení. Strach z toho, co bude, tě dost pravděpodobně i ochromí. Jsi však na jediné správné cestě, která vede z pout fyzické reality. Přišel čas největší vnitřní revoluce, začíná tvé probuzení ze snu, který tě dočasně zhypnotizoval. Jsi na cestě do svého pravého doma - na cestě k sobě samotnému. Tato transformace tě nakonec naplní vnitřní spokojeností. Budeš vnímat svět opět, jako "ten" svět, jen tvůj starý úhel pohledu bude rozmačkán a rozdrcen na kusy. A v té zdánlivé nicotě, která tě dříve děsila, najdeš tolik hledaný klid a porozumění pro okolní svět. Zjistíš, že vše je v pořádku takové, jaké to je, a "necháš to tak být". Stane se z tebe poutník fyzickou realitou trvale zabydlený v Lásce - v sobě. Potom už nebudou žádné otázky, protože jsi zjistil, že neexistují žádné odpovědi. Dorazil jsi domů, je konec hledání... ~ Světlo Tvé duše