Přivtělené duše - v Regresní terapii

Přivtělené duše - s tím pojmem je praxe Regresní terapie propojena. Na těchto stránkách se dozvíte, co přivtělené duše jsou, jak se projevují, na co si dát pozor a jak nám jejich odvedení může pomoci.

 
Poznámka: (duch=duše, žádný rozdíl mezi pojmy není.)

 Význam v Regresní terapii

S přivtělenými dušemi se v praxi Regresní terapie setkáváme poměrně často. Odvedení duše/duší, která je spojená s daným problémem, celkově urychlí vyřešení problému. V některých případech může samotné odvedení duše mít za následek úplné odeznění potíží. Odvedením duše do Světla pomůžeme nejen člověku, u kterého setrvávala, ale i samotné duši, která pak může pokračovat na své cestě.
 

Co je to duše/duch?

Ducha (=duši) chápeme jako naše nehmotné, starší já - je to naše podstata, jsme to my sami. Při procházení minulých životů můžeme narazit na mnoho našich různorodých podob, ale to, co tvoří naše skutečné já, je nehmotné – náš duch. Psychika duchu slouží jako nástroj pro zpracovávání podmětů, informací a ve výsledku k ovládání těla. Tělo tedy chápeme jako fyzickou schránku, kterou duše prostřednictvím psychiky používá k dosažení záměrů, se kterými sem přišla do hmotného světa. Uvedu několik vlastností ducha, které můžeme v praxi vypozorovat.
  • Je to živá, nehmotná entita
  • Je schopen vnímat
  • Je schopen usuzovat
  • Je schopen si pamatovat
  • Má vůli, kterou je schopen projevit
  • Další…
Často je pro materiálně založeného člověka s předsudky těžké akceptovat přítomnost ducha. Během terapeutické praxe se ale přesvědčíme, že tomu opravdu tak je – důkazem je i samotné vybavení si minulých životů. Právě díky naší duši, která má paměť, kde je uložené vše, co si doposud prožila a její schopnosti si to vybavit, je možné vybavit si dobu před narozením a dále. Pokud by duch neexistoval, existovala by pouze naše fyzická paměť uložená v těle, v paměti by byl zapsán život současný a nebylo by možné si vybavit starší události, které se děly před narozením, protože by jednoduše neexistovaly.

     Přivtělené duše

Pojmem přivtělená duše máme na mysli duši, která po opuštění těla (smrti) zůstala zde na Zemi a z nějakého důvodu se rozhodla, že se přidá ke konkrétnímu člověku.

Proč tu duše zůstávají a co způsobují?
Duše zde zůstávají z mnoha důvodů. Některé duše si neuvědomují, že přišly o své tělo (při náhlých úmrtích - nehodách a neštěstích), a tak v domnění, že stále tělo mají, tu zůstávají a zdržují se na místech (klidně stovky let), kde před smrtí žily.

Jiné duše mají konkrétní důvod: různé nevyřešené záležitosti (spory majetkové, rodinné), pocit ublížení - chtějí se člověku pomstít nebo naopak u člověka setrvávají s dobrým úmyslem dotyčnému pomáhat nebo jen tak s ním být, což se jim samozřejmě nemůžeme mít za zlé, ale problémem je, že duše, které ve svém fyzickém těle trpěly nějakou nemocí, mohou dispozice k této nemoci (nevědomě) předávat na osobu, se kterou setrvávají. K propuknutí nemoci nemusí zákonitě dojít, ale jistě se nejedná o nic žádoucího. Ve větší míře duše na osobu přenáší různé povahové vlastnosti, způsob myšlení, zlozvyky a jiné neduhy.

Mohou mít také tendence své blízké osobě „radit“ (např. duše babičky), a tak člověk může začít slyšet hlas/y a pokud se intenzita stupňuje, časem si může dokonce vyslechnout diagnózu schizofrenik (schizofrenie je ukázkový příklad, jak dokážou duše člověka ovlivnit. Ve společnosti se schizofrenie stala tabu, v objektivu Regresní terapie se zpravidla jedná o velké množství přivtělených duší.). V lepším případě je člověk "jen" rozpolcený a neví, jakým směrem se vydat. Například: babička, která po smrti zůstala u svého vnuka, by ráda viděla svého vnuka na medicíně a snaží se ho k tomu "nasměrovat", ale on tíhne spíš k technice a nastává u něj rozpor, neví, co má dělat. V jiném případě se babičce nemusí líbit slečna, se kterou její vnuk chodí (má pocit, že se k němu nehodí) a může v "dobré" víře vyvolávat hádky, které nakonec povedou k rozchodu.
 
 
Z výše uvedeného vyplývá, že projevy přivtělených duší jsou různé, je jich celá řada. Obecně člověk často pociťuje různé nepříjemnosti, se kterými se duše potýkala během fungování ve svém těle.

Na co si dát pozor?

Hlavně na nadměrné pití alkoholu a obecně na užívání drog. V obou případech mají duše podstatně větší šanci se k člověku přidat. Obecně je větší šance, když se necítíme dobře = když jsme nějakým způsobem výrazně oslabeni, únava, ve stresu, úzkosti, během úrazu, v bezvědomí, po operaci atd.

Co tedy s tím? Odvádění duší

Předem chci říct, že se nejedná o žádné vyhánění, vymýtání za pomocí rituálů ani nic podobného. Vše probíhá formou dialogu s konkrétní duší se záměrem pomoci jí k uvědomění si toho, že to, co zrovna dělá, pro ni samotnou není přínosné a v případě, že schválně škodí, aby pochopila, že škodí nejvíc sama sobě. Duše sama pak většinou projeví zájem o pokračování na své cestě a je na nás, abychom ji pomohli správně nasměrovat - do Světla.
Odvádění duší je nejvhodnější provádět s terapeutem, který problematice rozumí a má to podstatné – znalosti a zkušenosti, díky kterým proběhne odvádění správně a člověk je srozuměn s tím, proč u něj duše byla, co mu způsobovala, co má/nemá s konkrétním člověkem společného apod. Pochopení těchto souvislostí má často stejný význam jako samotné odvádění, protože duše u člověka ve velké míře nejsou „jen tak“, ale vždy s ním souvisí.
 
www.svetlotveduse.com
Zdroj.: A. Dragomirecky : Laskavý exorcismus